Proč u nás neexistují asociace vlastníků domů

Pokud sledujete filmy z produkce USA, pak tam mnohdy uslyšíte i o takzvaných Homeowners asociations, tedy sdružení vlastníků domů. Jejich úkolem je peÄovat o okolí dané Ätvrti tak, aby tato byla skuteÄnÄ› reprezentativní a dobÅ™e se v ní bydlelo. V naÅ¡ich konÄinách vÅ¡ak nic takového nenajdeme, bez ohledu na to, o jakou lokalitu se jedná.

 

 

To se může zdát zvláštní, koneckonců lidé chtÄ›jí, aby okolí jejich bydliÅ¡tÄ› vypadalo co nejlépe. ZvláštÄ› proto, že to pak zvyÅ¡uje i hodnotu domu samotného, pokud jej budou chtít nÄ›kdy pozdÄ›ji prodat. ProÄ tedy nemáme nÄ›co podobného, svaz který by se o tyto záležitosti staral, zvláštÄ› když máme svaz vlastníků bytových jednotek Äi bytová družstva, která zastávají v podstatÄ› stejnou službu, jen v paneláku?

 

Problémy jsou tu hned dva. Jedním z nich je naÅ¡e mentalita, kdy si nechceme nechávat zasahovat do soukromého vlastnictví. Praktikujeme to, že do toho, co provádíme na svém pozemku, nikomu nic není, pokud tím neobtěžujeme ostatní například hlukem. RozhodnÄ› není niÄí starost, zda máme posekanou trávu nebo zda nám na zahradÄ› nestojí rozpracovaný kutilský projekt.

 

 

To, že si své soukromí chráníme, má samozÅ™ejmÄ› svůj důvod. Ten najdeme v dobÄ›, kdy u nás byl komunismus. Tehdy bylo udávání a Å¡pehování běžné, pÅ™iÄemž obojí je samozÅ™ejmÄ› zásah do soukromí. Není tedy divu, že si jej nyní tak žárlivÄ› hlídáme.

 

OvÅ¡em není to jediný důvod. Již za komunismu jsme se nauÄili, že stát se o veÅ™ejné prostory postará. Zkrátka to není naÅ¡e starost, nýbrž přísluÅ¡ných orgánů. Pokud tyto nedÄ›lají dobrou práci, pak na nÄ› můžeme nadávat a ve volbách se pokusit na dané místo zvolit nÄ›koho jiného, o kom věříme, že si povede lépe, ale to je tak vÅ¡echno.

 

Zda je to dobÅ™e Äi nikoliv je samozÅ™ejmÄ› otázka. Tu vÅ¡ak není tak snadné zodpovÄ›dÄ›t, jak by se mohlo zdát. Každá ÄtvrÅ¥ je totiž unikátní, aÅ¥ už svým vzhledem Äi obyvateli, a rozhodnÄ› nelze použít jeden metr pro vÅ¡echny.