Láska z donucení

Podle mého názoru bez lásky je opravdu žít nejde. Byla jsem zamilovaná už mnohokrát, ale vždycky ta láska byla podle mého falešná. Nikdy moje láska netrvala déle než pět anebo šest let. Pokaždé jsem z toho byla opravdu hodně nešťastná, ale co jsem měla dělat? Lásku si jednoznačně vůbec nevynutí. A kdybyste si lásku jednoduše někdy vynutili, tak to stejně nebude mít vůbec dlouhé trvání. Protože když někoho budete nutit do něčeho, co on nechce, nebo když to tak necítí, tak to potom dopadá vždycky opravdu smutně. Nejlepší je, když láska vznikne jednoduše sama od sebe.

Když nebudete do lásky opravdu nikdy nikoho nutit, když budete někoho nutit do lásky, tak ten člověk vlastně potom v tom vztahu bude velice nešťastný. Tohle jsem zažila. Já tedy sice jenom jednou na vlastní kůži. Byla jsem zamilovaná do jednoho kluka, ale on mě podvedl. Potom ta láska nějak vyprchala. Ale on mě prý stále miloval a že prý tamto byl jenom úlet. Že prý já jsem láska jeho života, byla jsem z toho nešťastná. Chtěla jsem se s ním rozejít, ale on mě stále přemlouval, abych s ním zůstala, a tak jsem s ním zůstala. Ale po půl roce jsem se s ním už nadobro rozešla, protože tohle už nebyla láska. Tohle bylo spíš takový vztah z nucení, z donucení.

On mě jenom nutil do vztahu. A mě tohle moc vadilo. Pokud i vy byste si vy, kde chtěli vynutit hlásku, tak stejně musíte počítat do budoucna s tím, že je tahle láska vám vůbec nevydrží. Mně se tohle stalo už několikrát, a tak vím své. Chtěla bych vás právě před tímhle varovat. Láska je opravdu krásný cit, ale také všichni víme, že láska není jenom procházka růžovým sadem. Když budete mít na očích růžové brýle, tak je potom logické, že budete vidět úplně všechno růžově, budete přehlížet chyby, budete třeba také přehlížet. Nevěru, ale potom, až se od milujete, což trvá tak maximálně jeden rok, tak uvidíte, že jste z toho nešťastní.