Znáte film „Já to tedy beru, šéfe“? Je to socialistická klasika, ovšem velmi vtipná, a se skvělým hereckým obsazením. Mimo jiné se tam dozvíte, že za socialismu sehnat kvalifikovanou mzdovou účetní, byl opravdu tvrdý oříšek, a že náboráři neměli v tomto případě snadnou pozici. Dnes je to sice o něco snazší, ale v zásadě je vždy osoba zabývající se účetnictvím jakýmsi strážním majákem, který nás chrání před problémy, vzniklými v dezorientaci ohledně platné legislativy.
Účetní je cifršpión – tento hanlivý výraz označuje každého, kdo neustále počítá položky „má dáti – dal“, a možná se to zdá skutečně směšné, žít takový životní styl, jenže současný svět je takový, je takto nastavený, a jestliže právě v tomto směru „má dáti-dal“ uděláte chybu, draze ji zaplatíte na pokutách, na referencích, na mezilidských vztazích, na své kariéře a pracovním postupu. Dnes je zkrátka důležité hlídat si finance a veškeré propočty, co s tím souvisí. Kdyby neexistovaly peníze, banky, a všechny platby včetně bezhotovostních, žilo by se nám lépe, ale prozatím se musíme umět orientovat v tom, co tu je k dispozici.
Každý není cifršpión – vedení účetnictví v Praze 5 se nemůže věnovat každý, tedy teoreticky samozřejmě ano, ale praxe ukazuje, že ne každý má na to aktuální schopnosti i náladu. Neustále se prohrabovat papíry a kontrolovat jednu položku za druhou, na to musíte mít skutečně náturu, což je kupříkladu pro podnikatele, který tráví většinu času venku v přírodě, nemyslitelné. Jako názorný příklad bychom mohli jmenovat majitelku jezdeckého oddílu, s několika ustájenými koňmi v boxech, s jízdárnou a krytou halou, kdy se v průběhu celého roku odehrává veškeré podnikání venku v terénu, a na nějaké papírování nezbývá čas ani prostor. Naopak účetní si se všemi těmi číslíčky poradí a hlavně zajistí majitelce jízdárny vnitřní klid.
