Jednou z poměrně hlasitých minorit jsou i zastánci ploché Země. Ti jsou přesvědčeni, že naše planeta není ve skutečnosti planeta, nýbrž rovná planina, která se navíc nehýbe. Jako jeden z argumentů uvádí to, že pokud bychom se skutečně otáčeli tak vysokou rychlostí, měli bychom odletět. To, že se relativně k naší planetě nehýbeme, podle nich značí, že se nehýbe ani planeta.
Na první pohled to dává smysl, ovšem jen dokud se nad celým problémem blíže nezamyslíme. Jejich hlavním problémem je údajně rychlá rotace. Často například ukazují, že když roztočí tenisový míč stejnou rychlostí, nic se na něm neudrží.
Co jim nedochází je fakt, že naše Země je skutečně obrovská, alespoň ve vztahu k nám. Navíc rychlost jejího otáčení je jedna otáčka za den. A pokud roztočíme míček tak, aby se kolem své osy otočil jednou za 24 hodin, najednou se to nezdá tak šílené, že? Pak je tu také fakt, že Země je v podstatě uzavřený systém. Jistě, atmosféra je tvořena plynem, avšak ten do vnějšího vakua neuniká. I on je totiž držen gravitací, a rotuje praktiky stejně, jako pevná zem. Proto nás také tlak vzduchu neodtrhne.
Představit si to můžeme podobně, jako když jedeme v nějakém dopravním prostředku. V letadle například cestujeme rychlostí téměř 1000 km/h, a přesto v něm můžeme s výjimkou startu a přistávání bez problému stát a chodit v něm, aniž bychom byli vrženi na zadní stěnu.
V uzavřeném systému totiž platí, že pokud se pohybuje konstantní rychlostí, pak žádný pohyb necítíme, i kdyby se pohyboval seberychleji. Cítíme pouze změny rychlosti, a čím větší jsou, tím více je pocítíme. Proto, pokud by se naše planeta z nějakého důvodu náhodou najednou zastavila, bychom skutečně byli vrženi do vesmíru. To je naštěstí něco, co v žádném případě nehrozí.
Je tedy jasné, že abychom měli pocit, že se zem pod našima nohama nehýbe, nemusí být vůbec statická. Stačí, když se budeme spolu s ní pohybovat konstantní rychlostí. A to je přesně to, co se děje.
