Vím, že jsou lidé, kteří doma mají opravdu spoustu zvířat. A to bych nebyla já, bych doma taky neměl opravdu spoustu zvířat. A byla jsem opravdu nadšená, když mi moje máma řekla, že si můžu pořídit zvíře, když se o něj budu opravdu pečlivě starat. A samozřejmě, že jsem si pořídila psa, jak jinak. Protože v mém okolí byly samé kamarádky a kamarádi kteří všichni měli psa nebo kočičku. Ani nevíte, jak moc jsem si přála mít také zvíře. Nechápu, proč mě moje maminka ze začátku hodně strašila, že my žádné zvíře doma mít nebudeme. Já tomu rozumím, že o zvíře je opravdu veliká péče a také je to veliká starost, což já plně chápu.
A není to jenom starost taková, že vám také zvíře zabere spoustu času, ale péče o zvíře je také taková starost, že to stojí nějaké peníze. Protože si vzpomínám, jak jednou moje teta měla nemocného koně. A ona dostala koně, když slavila své dvacáté páté narozeniny. Kůň měl asi sedm let, když najednou těžce onemocněl. Teta z toho byla v šoku a byla velmi zdrcená, protože ten kůň byl její miláček. A moje teta za toho koně utratila skoro sto padesát tisíc korun, jenom kvůli tomu, aby přežil. Chudák kůň měl něco s žaludkem, muselo ho to dost bolet. Naštěstí to přežil a žil ještě dalších sedm let, než zemřel.
Kůň byl opravdu krásný a já jsem si říkala, že jsem vážně ráda, že mám tak hodnou tetu, která nenechala svého zvířecího kamaráda někde usmrtit, že raději obětovala peníze a ošetřila koně. A jaké zvířátko jste měli doma vy, když jste byli malí? Nebo jste žádné zvíře doma neměli? Já sama jsem byla velmi ráda, když jsem potom také od svého přítele dostala malého králíčka. Ani nevím, jak jsem si to zasloužila, protože jsem ho vážně dostala jenom tak. A dárek takový, který neočekáváte, tak je vždy ten nejlepší, protože víte, že je to z lásky, a to vždy potěší.